Já už jsem u Noxíka kolikrát opravdu nevěděla, co mu koupit. Chtěla jsem mu dát něco dobrého, jenže po jídle zase přišel průjem nebo zvracení. A když už jsem měla pocit, že jsme konečně našli něco, co mu sedí, za chvíli jsme byli zase na začátku. Byl nemocný od štěňátka, řešili jsme játra, IBD i alergie. Do toho zaznělo, že se možná nedožije víc než dvou let. To se vám poslouchá těžko, když vedle vás stojí malý pes, kterého máte rádi a chcete mu pomoct.
Tak jsem hledala dál. Četla, ptala se, studovala výživu a zajímala se i o Bachovy esence a další možnosti podpory vedle veterinární péče. Nakonec jsme se dostali k BARFu, který mu dlouhé roky vyhovoval. A já byla ráda, že mu chutná a nemusíme pořád dokola řešit, co se s jeho bříškem zase děje.
Jenže jak stárl, přestávalo mu syrové krmení sedět. Znovu jsem zkoušela jiné značky a s nimi se bohužel vracely i průjmy. Byla jsem z toho unavená a bylo mi ho líto. Když svého psa znáte tolik let, poznáte i ten drobný rozdíl mezi tím, kdy je spokojený a kdy mu prostě není dobře. A člověk se nechce smířit s tím, že už to tak bude.
Pak jsme vyzkoušeli Reico. Noxíkovi krmení sedlo, průjmy a zvracení odezněly, nedrbe se a nepozoruji u něj dřívější výkyvy nálad. Má chuť jíst, je veselý a pořád se zajímá o to, co spolu budeme dělat. V roce 2026 slaví patnácté narozeniny. Patnáct. Když si vzpomenu na ty původně předpovídané dva roky, jsem nesmírně šťastná a vděčná, že to ten můj chlupáč nevzdal. Je za tím spousta péče, veterináři i jeho vlastní chuť žít. A pro mě je pořád krásné vidět ho s chutí se najíst a potom si spokojeně jít po svém.