Je elegantní, inteligentní, živý a neuvěřitelně vnímavý. Dokáže s vámi vyrazit na výlet, postavit se do výstavního kruhu, nadchnout se pro sport a o pár hodin později spokojeně usnout vedle vás na gauči. Právě tato kombinace energie, elegance a potřeby být součástí života svého člověka dělá z papillona plemeno, které si velmi snadno najde místo v domácnosti a mnohem hůř se z něj vytrácí ze srdce.
Takto jednoduše popisuje povahu papillona americký standard. A možná ho to vystihuje přesněji než dlouhý seznam vlastností.
Papillon je zvídavý pes, který velmi dobře vnímá své okolí. Všimne si nového člověka, psa za plotem, otevřené skříňky i toho, že jste někam položili hračku. Rychle se učí a stejně rychle si zapamatuje i věci, které jste ho vůbec učit nechtěli.
Přestože patří mezi společenská plemena, není to pes určený jen ke klidnému životu na gauči. Je živý, pohyblivý a spousta papillonů má chuť něco dělat. Můžete s ním chodit na výlety, cestovat, trénovat, věnovat se psím sportům nebo ho jednoduše brát s sebou do běžného života.
Zároveň ale nepotřebuje každý den nový program. Když se nic neděje, umí si lehnout vedle vás a odpočívat.
A právě tahle kombinace mě na papillonech baví nejvíc. Jsou malí a praktičtí do života, ale pořád jsou to psi se vším, co k tomu patří.
Papillon má být veselý, přátelský a sebevědomý. Neměl by být bázlivý ani agresivní. Je velmi všímavý a rychle se učí – dobré věci, ale klidně i ty, které jste ho vůbec učit nechtěli.
Papillon patří mezi kontinentální trpasličí španěly. Papillon má uši vztyčené, jeho příbuzný phalènení má svěšené. Podle FCI má být malý, harmonický a elegantní, ale zároveň pevný a schopný přirozeného pohybu. Tělo je o něco delší než vyšší a celkový dojem má být lehký, živý a přirozený.
Uši jsou tím, čeho si na něm většina lidí všimne jako první. Pěkný papillon ale není jen o velkých uších. Důležitá je celková stavba těla, hlava, výraz, srst, ocas i způsob, jakým se pohybuje.
FCI uvádza výšku v kohoutku přibližně 28 cm. Při hmotnosti rozlišuje dvě kategorie: do 2,5 kg pro psy i feny a potom od 2,5 do 4,5 kg u psů a od 2,5 do 5 kg u fen. Minimální hmotnost je 1,5 kg.
Je důležité zmínit i to, že u papillona by cílem nemělo být mít co nejmenšího psa. I větší papillon může být zcela v rámci standardu. Mnohem důležitější je, aby byl harmonický, zdravý, dobře se pohyboval a stále působil typicky pro plemeno.
Papillon není moderní společenské plemeno vytvořené v posledních desetiletích. Jeho předky můžeme sledovat na evropských malbách stovky let zpátky, často po boku šlechty. Podoba plemene se v průběhu staletí měnila, až se postupně vytvořil typ, který známe dnes.
Jedno z prvních známých vyobrazení malého španěla podobného dnešnímu typu phalène je spojováno s freskou v Assisi.
Malí španělé se objevují na dílech italských, francouzských, anglických i rakouských malířů a stávají se součástí života šlechty.
Na obrazech se začíná objevovat i typ se vztyčenými ušima, ze kterého se postupně vyvinul dnešní papillon.
Byl písemně předložen první standard plemene. Po válkách se na jeho obnově výrazně podíleli francouzští a belgičtí chovatelé.
Začátky chovu papillona v Československu výrazně ovlivnily importy ze zahraničí. Prvního papillona přivezl z Anglie Jaroslav Goliáš z Rateníc – fenku Crisayne of Golden Girl of Ringland. Po jejím předčasném úhynu zůstal v chovu její syn Crisayne Amigo Aldajan. V červnu 1985 potom Hana Holá z Prahy importovala z Dánska černobílou fenku Donna Rossita Fleur de Lis. Ta se v roce 1988 stala první interšampionkou svého plemene nejen v Československu, ale podle dobových údajů i v celém východním bloku. Do chovu následně přibyly další zahraniční linie – například Mimarton Quixotic of Ringlands a Prince Phillipe Fleur de Lis. Tyto importy významně rozšířily tehdejší chovatelskou základnu.
V roce 1990 byly z dánského chovu Gallinas dovezeny další dvě fenky; Marie Louise zůstala v chovatelské stanici Babočka admirál. V roce 1992 přibyl ze Švédska pes Fly High Rocky Rocketeer a o rok později další nepříbuzný import Ferrucio von Rotmonten. Právě s Ferruciem se do popředí dostával i pohled, že papillon nemá být jen krásný, ale zároveň zdravý a povahově vyrovnaný. Před využitím v chovu absolvoval vyšetření luxace pately a později i vyšetření na PRA a kataraktu s negativními výsledky. Věnoval se také agility a patřil mezi první papillony se zkouškou z miniagility.
Když pred vami stojí veselý, aktívny papillon, velmi snadno získáte pocit, že o jeho zdraví vlastne víte všechno podstatné. Lenže část informací pouhým okom zjistit nedokážeme. A právě proto majú smysl klinické vyšetření a genetické testy.
Při plánování vrhu ma nezaujíma jen vzhled, povaha nebo úspechy rodičů. Chci vědět co nejvíc i o jejich zdraví a podle možností o rodině, z ktorej pochádzajú. Ne proto, že by testovanie dokázalo garantovať dokonale zdravé štěně, ale proto, že některé rizika dnes dokážeme poznat dříve, než urobíme chovatelské rozhodnutie.
A když mám možnost riziko poznat a zohlednit ho, dává mi smysl tuto možnost využít.
Patela je čéška v kolenním kloubu. Při luxácii se vychyluje zo svojej normálnej polohy. Závažnosť se hodnotí v stupňoch a problém může ovplyvňovať pohyb i komfort psa. Oficiálne vyšetření dělá veterinár manuálne, posuzuje i psa v pohybe a výsledek zaznamená do formulára. Vyšetření je krátké a běžně se dělá bez sedace.
Pod zkratkou DOV se neskrýva jedna choroba, ale skupina očných ochorení. Některé se mohou objevit až v průběhu života, proto má význam klinické očné vyšetření opakovať i vtedy, když má pes genetický test na konkrétní mutaci. Očný špecialista po rozkapání očí vyšetrí jednotlivé struktury oka a vystaví oficiálny výsledek.
PRA postihuje sítnici oka. Při forme sledovanej u papillona býva jedným z prvních příznaků zhoršování vidění při slabém světle a onemocnění může postupovať až k úplnej ztrátě zraku. Pro jednu z relevantných mutácií existuje DNA test, který pomáha při plánování spojení.
NAD je neurodegeneratívne onemocnění, při kterém se příznaky mohou objevit už u velmi mladého šteňaťa. Patří medzi ne porucha koordinácie a chůze, tras, slabost či ochrnutí končetin a postupující neurologické problémy. Právě proto má genetické testovanie v chovu velký význam.
Faktor VII je součástí procesu srážení krvi. Jeho deficit může viesť k zvýšené krvácivosti, která může být důležitá například při poranění nebo chirurgickom zákroku. Genetický test dokáže ukázať, či pes sledovanú mutaci nenese, je jej přenašečem nebo je geneticky postižený.
Von Willebrandov faktor pomáha krevním destičkám při vytváraní sraženiny v místě poranění. Při jeho nedostatku nebo poruše se může objevit zvýšený sklon ku krvácení, zejména z kůže a sliznic.
Maligní hypertermie je geneticky podmienená reakcia kostrového svalstva na určité chemické spouštěče, medzi které mohou patřit některé anestetiká. Při reakcii může prudko stoupat tělesná teplota a objevit se další život ohrožující komplikace.
Někteří chovatelé nechávají pred využitím psa v chovu vyšetřit i srdce. Echokardiografia umožňuje kardiológovi posoudit jeho stav a zachytit případné změny, které nemusí být při běžném pohledu na psa viditelné.
Při některých recesivně dědičných ochoreniach se můžete setkat s výsledkami N/N, N/P nebo P/P. Nejdůležitější je vědět, že přenašeč automaticky neznamená chorý pes.
Pro chov proto není rozhodující samotný výsledek jedného psa, ale kombinace obou rodičů a způsob dědičnosti konkrétního onemocnění.
Jeden laboratorní výsledek je informace. Až v souvislostech však začne dávat skutečný smysl.
Při plánování vrhu proto sledujem zdravotní vyšetření a genetické výsledky obou rodičů a podle dostupných informací i zdraví jejich rodičů, sourozenců či už narozených potomků. Rodokmeň pro mňa není jen seznam jmen, šampionů a titulov. Je to zároveň historie rodiny, z ktorej má vzniknúť další generace.
Výsledky mých psů i rodičů plánovaných vrhů na stránkách uvádím. Pokud vám niektorá zkratka nebo výsledek nebude jasný, klidně se ptejte. Ráda vysvětlím, co konkrétně vyšetření sleduje a proč je daný výsledek při konkrétním spojení důležitý.
Ani nejdelší seznam testov nedokáže slíbit psa, který nikdy neochorie. Může nám však pomoci nedělat rozhodnutí naslepo. A přesně v tom vidím jeho smysl.
Bohatá srst a dlouhé závěsy na uších mohou na první pohled působit, jako by papillon potřeboval téměř profesionálny salón. V běžném životě je jeho péče podstatně jednodušší.
Papillon nemá podsadu a při pravidelné péči se jeho srst většinou udržuje poměrně jednoduše. Důležité je věnovat pozornost zejména jemné srsti pod ušami a už od štěňata psa zvykat na manipulaci, česání, fénování, zkracování drápů a čištění zubů.
Na běžnou úpravu papillona používám stejně kvalitní kosmetiku, jak kdyby jsem upravovala výstavního šampiona. Během úpravy se snažím nepoužívať více než tři kozmetické produkty. Není vhodné používat různé oleje nebo mastné produkty. Ty jsou vhodné na balíčkování, ne na běžnou úpravu papillona.
Naředěný šampon podle návodu nanesu na srst (například 1:10, 1:3 a podobne), napěním pomocou mycí houbičky a důkladně myji srst. Nezapomínám na umytí celé hlavy a míst v podpaží psa. Správný šampon by neměl dráždit oči – vhodné je vyzkoušet ho i na sobě.
Vždy používám šampon naředěný a nepoužívam žádné rozjasňující ani bělicí šampóny. Tieto šampóny srst vysušují a jen opticky mění barvu chlupu, pričom ho mohou více poškozovat. Při častém používaní můžete docieliť zelený, šedý nebo namodralý nádech srsti. Samotný problém so zbarvením srsti však dlouhodobě neřeší.
Tento krok důkladně zbaví kůži a srst mastnoty, špiny, prachu a dalších nečistôt. Následne srst důkladně opláchnu.
V tomto kroku použiji buď znovu první šampon, nebo šampon určený na druhý krok, který řeší konkrétní potřebu srsti – vyživuje, zvlhčuje nebo dodává textúru. Srst se nasytí pomocnými látkami. Postupuji stejně jak v prvním kroku.
Chlup je v této chvíli otvorený, slabý a roztřepený. Úpravu proto nikdy neukončujeme v tomto bode – vždy nanášíme masku nebo kondicionér.
Kondicionér daného produktu naředíme podle návodu. Pokud je srst na některých místech více poškozená – například na podbřišku, stehnách nebo za ušami – je možné přidat do kondicionéra masku. Stačí přibližně jedna kávová lžička nebo můžeme použiť menší poměr ředění. Taková úprava však není vhodná do výstavního kruhu.
Některé kondicionéry se hůře rozpouštějí, proto doporučuji riediacu fľašu nebo mixér. Výsledná zmes nesmie mít hrudkovitú štruktúru.
Kondicionér nebo masku nanesu na srst od hlavy až po päty. Do srsti ho zapracujem gumovým hrablom, rukavicou nebo rukami, vždy v směru růstu srsti. Takto nanesený kondicionér nechám chvíľu působit a potom důkladně opláchnu.
Existujú kozmetické rady, při ktorých není nutné úplné vypláchnutie a při poškodenej srsti se dokonca mohou ponechať drobné zvyšky produktu. To je však vhodné riešiť individuálne. Stretla jsem se i s kozmetikou, která při nesprávnom použití spôsobila zápal kůže.
Týmto krokom srst uzatváram, dodám jej potrebnú štruktúru a výživu. Tento krok by při papillónovi nikdy neměl chýbať.
Tento krok je stejně důležitý a vhodný i při bežnej domácí úprave.
Na fénování můžeme použiť i fén na lidské vlasy, používame však studený až vlažný vzduch. Ľudské fény mohou při príliš teplom vzduchu psa popáliť. Psíka fénujeme v směru růstu srsti.
Během fénovania je vhodné srst kefovať kefou Keller nebo Maxi Pin. Na úplne mokrú srst nepoužívame slicker kefu, pretože můžeme poškodiť kůži i chlp. Slicker je vhodný až na téměř vysušenú nebo suchú srst na záverečné prečesanie.
Takto upravené chlupy jsou hladké, srst je uzavretá a hydratovaná. Pokud srst nevyfénujete, urobíte jen polovicu práce, pretože chlupy ne jsou dokonale uhladené a ľahšie se budú tvoriť dredy. Zároveň nedocielite upravený vzhled.
Či je pes dobře vyčesaný, zjistíte jednoduše – jednořadým hrebeňom by jste mali prejsť srstí bez zádrhelu.
Pokud je dred v slabinách psa nebo při genitáliách, vždy ho radšej odstrihnem.
Při rozčesávaní mi pomáha slicker kartáč, prsty a hřeben. Pokud je pes už vykúpaný, dred by mal ísť rozobrať i bez rozčesávača. Prstami si dred rozdelím na malé časti, pridržím ho při koži a následně ho pomocou slicker kefy postupně vyčesávam. Zvyšky nakonec vyčešem jednořadým hrebeňom.
Pokud pes není vykúpaný nebo je dred větší, použiji rozčesávač. Dred nastriekam a postupujem rovnakým spôsobom. Pokud rozčesávač nemáte, je možné nariediť kondicionér do rozprašovača. Vhodné je použiť destilovanú nebo kvetovú vodu, pretože s obyčajnou vodou se zmes může během niekoľkých dní pokaziť.
Pokud nejde o výstavního jedinca, labka nemusí být strihaná přesně do tvaru „králičej labky“. Je však potřebné alespoň raz mesačne vystrihnúť priestor medzi polštářky a skrátiť pazúriky.
Pokud necháte srst medzi polštářky príliš prerásť, může psovi prekážať při pohybe a může prispieť i k bolesti chrbta nebo ramien. To isté platí o prerastených pazúrikoch.
Odporúčam FB stránku JAK NA DRÁPKY. Naučte se upravovať pazúriky vášho psa už od chvíle, když si ho priveziete domov od chovateľa. Při malom štěněti vám na začiatok bohato postačí pilník na gélové nechty.
Prerastené pazúriky mohou spôsobovať velmi bolestivé problémy vrátane artrózy prsta, mohou se škaredo zlomiť nebo prerastať do labky.
Při výstavných jedincoch je správna dĺžka drápů důležitá i pro celkový vzhled labky. Pokud má pes príliš dlouhé nechtové lôžko, které se pravidelne neošetruje, labka působí opticky dlhšia a může zhoršovať celkový vzhled postoja.
Některé otázky se opakujú stále dookola – od uší a farieb přes hmotnost až po bonitáciu. Tu najdete stručné odpovede na jednom místě.
Základom sfarbenia papillona je bílá barva s barevnými znakmi. Na tele jsou podle FCI prípustné všechny farby na bielom podklade. Na hlave má barva pokrývat uši a oblasť okolo očí a typická bílá lysinka medzi očami je vítaná. V praxi můžete setkat například čierno-bílé, sobolie, červeno-bílé nebo trikolórne papillony.
Toto je jedna z vecí, které majitelia šteniatok sledujú skoro denne. Uši se mohou začať dvíhať poměrně skoro, ale každé štěně má vlastné tempo. Chvíľu může stáť jedno, potom obe, následně může jedno znovu klesnúť. Zmeny se mohou objevit i během růstu a prezubovania. Preto nemá velký smysl porovnávať šteňa deň po dni so súrodencami.
Ano. Papillon a phalène jsou dvě variety toho istého plemena a odlišujú se predovšetkým nesením uší – papillon jejich má vztýčené, phalène zvesené. V rodokmeňoch se mohou obe variety prelínať, takže i v papillon vrhu se může objevit štěně s typom ucha phalène.
Základný rozdiel je v nesení uší. Papillon má velké vzpriamené uši, které pripomínajú krídla motýľa. Phalène má uši zvesené. Inak ide o rovnaké plemeno s rovnakým standardem tela, srsti a povahy.
FCI rozlišuje dvě hmotnostní kategorie. Prvá je do 2,5 kg pro psy i feny. Druhá je 2,5–4,5 kg u psů a 2,5–5 kg u fen. Minimální hmotnost je 1,5 kg. Papillon proto rozhodne není plemeno, při kterém by cílem malo být mít co najmenšieho psa. Dôležitejšia je harmonická stavba tela, zdraví a dobrý pohyb.
Stejně však není ideálny ani opačný extrém. Při výrazně vyššej hmotnosti nad rámec standardu se už může strácať ľahkosť, jemnosť a elegancia, které jsou pro papillona typické. Samotné číslo na váhe samozrejme nepovie všechno – důležitá je výška, stavba tela, kondícia a celkový dojem psa.
Srst papillona dozrieva postupně a typické dlouhé závěsy na uších nevzniknú zo dňa na deň. Medzi jednotlivými psy jsou velké rozdiely dané genetikou, vekom i kvalitou srsti. Mladý pes proto může působit podstatně „menej chlpatý“ než dospělý papillon, kterého vidíte na výstavě.
Záleží na konkrétní srsti a období. Při bežnej zdravej srsti většinou stačí pravidelná krátká kontrola a dôkladnejšie prečesanie podle potreby. Najviac pozornosti si zaslouží jemná srst pod ušami, pretože právě tam se uzlíky tvoří nejsnáze.
Najprv psa rozčešte a odstraňte uzlíky. Potom srst důkladně namočte, použite vhodný šampon a podle potreby kondicionér. Kozmetiku dobře vypláchněte a srst následně vysušte fénom s ne príliš horkým vzduchom. Během sušenia srst směrujte po směru růstu.
Papillon se běžně nestříhá nakrátko. Jeho přirozená dlhá srst je součástí typického vzhľadu plemena. Prakticky se upravujú zejména chlupy medzi polštářky, obrys tlapiek a podle potreby hygienické partie.
Na pohled může působit náročněji, než v skutečnosti je. Papillon nemá podsadu a při pravidelné péči se jeho srst většinou udržuje poměrně jednoduše. Důležité je věnovat pozornost zejména srsti pod ušami, kde je jemnejšia a může se ľahšie zamotávať a vytvárať dredy. Inak stačí pravidelné prečesanie podle potreby.
Co se týka celkové péči o papillona, doporučuji už od štěňata zvykat pejska na manipulaci, česání, fénování, zkracování drápů a čištění zubů. V dospělosti vám to výrazně usnadní běžnou péče a pro psa budú tieto úkony přirozenou součástí života.
V Českej republike papillona a phalèna zastřešuje více chovateľských klubov. Při výbere klubu je vždy dobré podívat se si aktuální podmínky chovu priamo v jeho chovateľskom řádu, pretože podmínky uchovnění nemusí být vo všetkých kluboch totožné.
KCHMPP – Klub chovatelů málopočetných plemen psů ČR ↗
MKSK – Klub malého kontinentálního španěla ↗
Exotic klub ↗
Bonitácia je posouzení psa nebo feny z pohľadu podmínek konkrétního chovatelského klubu. Hodnotí se zejména súlad so standardem plemena a zapisují se údaje důležité pro další chov.
Pokud chcete so psem nebo fenou chovať, bonitácia je jednou z podmínek zařazení do chovu. To však neznamená, že každý zbonitovaný jedinec musí být v chovu i reálně využitý.
Po splnění podmínek chovnosti je už na rozhodnutí chovateľa, či konkrétního psa nebo fenu do chovu skutečně zaradí a či na sučke odchová vrh. Bonitácia teda otevírá možnost chovať, nevytváří však povinnost chovať.
Bonitácia se může vykonávať od 12 měsíců věku.
Další podmínky potřebné na zaradenie do chovu, například požadovaný výstavní výsledek, se řídí aktuálnym chovatelským a bonitačným poriadkom konkrétního klubu. Jednotlivé kluby mohou mít tieto podmínky nastavené odlišně, proto si jejich vždy ověřte priamo při klube, pod kterým chcete psa nebo fenu uchovniť.
Do chovu může být papillon zařazen od 15 měsíců věku. Pes může být po splnění podmínek využívaný v chovu od 15 měsíců bez horní věkové hranice. Sučka může být zařazena do chovu od 15 měsíců do 8 rokov věku.
Samotný vek však nestačí – pes i fena musia zároveň splniť podmínky daného chovatelského klubu, zejména požadovanú bonitáciu, výstavní výsledek a případné zdravotní podmínky.
Začnite tým, že si přečtete aktuální bonitačný poriadok klubu, pod který chcete patřit. Skontrolujte vek psa, požadované výstavní výsledky, potřebné dokumenty a případné zdravotní vyšetření.
V současnosti ani jeden z klubov nepožaduje zdravotní vyšetření jak povinnú podmienku bonitácie. Napriek tomu doporučuji urobiť alespoň základní vyšetření na luxáciu pately, dědičné očné vady a z DNA testov minimálně PRA-Pap1 a NAD.
Na samotnou bonitáciu je dobré psa pripraviť na klidné stání na stole, kontrolu chrupu a tela cizí osobou a u psů i na kontrolu varlat. Na stole se měří i výška psa, proto je praktické natrénovat i klidné stání při meraní.
Potom se posuzuje pes v pohybe. Zvyčajne ide po ľavej strane psovoda v kruhu proti směru hodinových ručičiek a následně se predvádza tam a zpět smerom k rozhodčímu. Rozhodca potom nadiktuje bonitačný číselný kód, který predstavuje podrobný popis konkrétního jedinca.
Po úspěšné bonitácii je ešte potřebná přeregistrace psa nebo feny medzi chovné jedince na plemenné knize ČMKU. Některé kluby tuto službu zajistí priamo, při iných dostanete bonitačný dokument a podklady následně odešlete nebo osobne doručíte na příslušnou plemennú knihu.
Záleží na pravidlách klubu, v kterém chcete psa uchovniť. Některé chovatelské poriadky vyžadují konkrétny výstavní výsledek nebo účast na určité výstavě, proto je nejbezpečnější riadiť se aktuálnou verzí pravidiel vybraného klubu a ne informáciou starou několik rokov.
Medzi často sledované oblasti patří luxácia pately a očné vyšetření, v chovu se pracuje i s DNA testami. Možností, na co všechno se dnes dá pes geneticky otestovať, postupně pribúda a o najčastejších testoch se podrobněji zmiňuji výše v sekcii Zdraví papillona.
Může být. Je inteligentný, dobře se učí a často velmi rád spolupracuje s člověkem. Zároveň je rýchly, všímavý a dokáže se stejně dobře naučit i veci, které jste ho učit nechtěli. I malý pes proto potřebuje srozumitelná pravidla, socializáciu a normálnu výchovu.
Ano. Mnoho papillonov baví agility, dogdancing, obedience, rally obedience, nosework, triky a další aktivity. Je malý tělem, ne chutí spolupracovať. Aktivitu však vždy přizpůsobujeme věku, stavbě tela, kondícii a konkrétnemu psovi.
Stejně důležité je uvědomit si, že papillon je společenské plemeno. Může se teda stát, že pred sportům jednoduše upřednostní život rodinného psa. To neznamená, že bude celý deň ležet na gauči nebo že ho nebude bavit nič dělat. Nemusí však mít výrazný drive na agility nebo inú športovú aktivitu.
Pokud s papillonom športujete nebo plánujete súťažiť, je dobré počítať s tým, že vedľa seba stále máte společenské plemeno, které nebolo po generácie šlechtěné primárně na prácu ani sport. Někteří jedinci jsou obrovští nadšenci, iní si sport užijí po svojom a někteří vám klidně řeknou, že dnes majú jiný plán.
Pokud vás baví s papillonom sportovat, vystavovať nebo se chcete len inspirovat a zeptat se ostatních, můžete se přidat i do našej Facebook skupiny: Sportujeme s papillonem/phalenem CZ/SK ↗ .
Zdravý dospělý papillon v dobrej kondícii dokáže být velmi aktívny parťák. Jeho malá veľkosť neznamená, že potřebuje jen krátku procházku okolo domu. Kondícia se však buduje postupně stejně jak při inom psovi.
Papillon je všímavý a často velmi dobře registruje, co se deje okolo neho. Někteří jedinci majú potřebu dění komentovat více, iní menej. Hodně ovlivní temperament konkrétního psa, prostředí i to, co se během života naučí.
Ano, mnoho papillonov žije bez problémů i s výrazně väčšími psy. Při spoločnom životě však třeba myslieť na rozdiel vo veľkosti, styl hry a bezpečnost. Dôležitejšia než samotná veľkosť druhého psa je jeho povaha, sebeovládání a způsob komunikace.
To, že je malý, neznamená, že je nenáročný na pozornost nebo že ho není třeba vychovávať. Papillon býva velmi navázaný na lidí, zajímá ho dění okolo seba a často chce být součástí všetkého. Pokud hľadáte psa, kterého jednoduše odložíte bokom, pravdepodobne vás překvapí. Pokud však chcete malého, chytrého a aktivního parťáka, který s vami může cestovať, učit se, sportovat i ležet na gauči, právě v tom je jeho kouzlo.
Možná vás na papillónovi nejdřív okouzlí jeho uši. Ale když s jedným začnete sdílet život, zjistíte, že to, pro co si ho nakonec zamilujete nejvíc, se do žádného standardu plemena nevejde.
Na stránke mé smečky najdete psů, kteří vystavují, sportují, cestují, vymýšlejí blbosti a potom se večer namačkají na gauč. Pretože přesně taký pro mňa papillon je.
Podívat se na moji smečku