Jmenuji se Jana Feranová a od roku 2010 se věnuji chovu psů v chovatelské stanici Estonville, která dnes sídlí v Netřebicích u Nymburka. Psi jsou součástí mého života odmalička a nikdy pro mě nebyli jen psy. Jsou parťáky, učiteli a těmi, kteří se mnou sdílejí velká dobrodružství i úplně obyčejné dny. Postupně přišly tréninky, sport, výstavy, zájem o zdraví a nakonec malý kontinentální španěl – papillon. Plemeno, které si mě získalo nejen svou krásou, ale především tím, jaké je. Z lásky k papillonům, let společných zážitků a zkušeností vyrostlo Estonville. Místo, kde papilloni nejsou jen mými psy. Jsou rodinou, parťáky a malými průvodci životem, kteří ho dělají mnohem větším.
Psi mě provázejí odmalička, ale právě Eston byl ten, který určil, kam se můj život se psy začne ubírat.
S tímhle hovawartem jsem poprvé opravdu pronikla do světa výcviku. Trénovali jsme v záchranářské brigádě, věnovali se pachovým pracím i poslušnosti a já postupně zjišťovala, jak moc mě baví nejen se psem něco dělat, ale také přemýšlet nad tím, jak se učí, co potřebuje a jak spolu můžeme fungovat jako tým. S Estonem přišli první lidé ze světa kynologie, nové zkušenosti, výcvik, závody i úplně jiný pohled na společný život se psem. Tehdy jsem samozřejmě netušila, že jednou budu chovat papillony, jezdit po výstavách, věnovat se psím sportům nebo předávat své zkušenosti dál.
Jedno ale začalo právě s ním. Z obyčejné lásky ke psům se postupně stala cesta, která ovlivnila velkou část mého života. A když v roce 2010 vznikla moje chovatelská stanice, bylo vlastně samozřejmé, čí jméno ponese. Estonville.
V roce 2010 se Eston dostal na první místo v žebříčku pracovních hovawartů a získal ocenění Nejlepší pracovní hovawart roku. Pro mě ale jeho význam nikdy nespočíval jen ve výsledcích.
Díky němu jsem poznala lidi ze světa chovu, výstav a výcviku, kteří se postupně stali přáteli i zdrojem inspirace. A právě jeho jméno dodnes nese moje chovatelská stanice Estonville.
Nejen výstavními výsledky. Každý přinesl jinou povahu, jinou zkušenost a něco, co ovlivnilo další rozhodnutí.
V roce 2011 přišel Hero „Nox“ od Čeníčka. Papillon si mě získal především temperamentem, radostí ze života a přátelskou povahou. Jeho pozdější zdravotní problémy mě zároveň přivedly k mnohem hlubšímu zájmu o zdraví a možnosti podpůrné péče.
V roce 2013 přišla Evelin Královská Manta a spolu s ní se mi otevřel svět velkých mezinárodních výstav. Společně jsme procestovaly řadu míst a dostaly se až na legendární Crufts, kde Eve ve své třídě vybojovala krásné třetí místo. Když se ale později při úvahách o chovu objevily zdravotní otazníky, nebylo nad čím váhat. Výstavní úspěchy jsou krásné, ale zdraví a zodpovědnost pro mě budou vždy důležitější.
Opal Jewel Brilliant Bohemia ukázala další stránku papillona. Na výstavách dosáhla krásných výsledků, ale její temperament ji přirozeně táhl především k pohybu a agility. Právě na ní vznikly první dva vrhy Estonville.
Perfect Story Alvares Show Winner přicestoval v roce 2018 z Ruska. Veselý, společenský a pracovitý pes, který se prosadil na výstavách, v tréninku i při návštěvách domova seniorů. Zanechal po sobě potomky také v českém chovu.
Jamova dcera Michelle přibyla v roce 2021. Aktivní, hravá a velmi dobře motivovatelná fena, která sice dokázala sbírat výstavní úspěchy, ale ještě raději pracuje – dogdancing, rally obedience, triky a další společný trénink jsou její svět.
V roce 2023 ke mně z Lotyšska přišla Silla Malibu – moje Naila. Od prvních chvil si mě získala svou veselou povahou, hravostí a neuvěřitelnou chutí být u všeho, co děláme. Stejně přirozeně se našla i ve výstavních kruzích. Už jako mladá několikrát zazářila na stupních vítězů – Junior Best in Show a Best of Group, na světové výstavě obsadila krásné 3. místo ve své třídě a stejný úspěch zopakovala i na Crufts. Dnes je Naila nejen úspěšnou výstavní fenou, ale především maminkou našeho vrhu C a další důležitou kapitolou příběhu Estonville.
Cadbury Sunflower je pro mě výjimečná už tím, že je mým prvním odchovem po Naile. Výstavní svět si vyzkoušela už jako štěňátko a ze Slovenska si přivezla titul Puppy šampion. Stále víc ale ukazuje, že podobně jako Mishu a Opal ji to táhne spíš ke společné práci a sportu. Dnes se proto připravuje na dogdancing a rally obedience, kde může naplno ukázat svou chuť spolupracovat a učit se nové věci. A když zrovna netrénuje? Je to jednoznačně moje nejrozmazlenější štěně, které moc dobře ví, že doma jí projde téměř všechno.
Roky se psy mě naučily dívat se na chov mnohem dál než jen k hranicím výstavního kruhu. Tituly a úspěchy potěší, ale při plánování vrhu rozhoduje především zdraví, povaha a to, co chci zachovat a předat další generaci.
Za více než dvacet let se psy jsem prošla řadou seminářů, kurzů a konferencí. Důležité pro mě není číslo na papíře, ale to, že jsem mohla naslouchat lidem, kteří se svému oboru věnují do hloubky, a jejich poznatky propojovat s tím, co vidím u vlastních psů.
Genetika a šlechtění, DNA testy, dědičná onemocnění, oči, neurologie, srdce, kůže, pohybový aparát i péče o sportujícího nebo stárnoucího psa.
Pozitivní motivace, shaping, hra, sebekontrola, přivolání, obedience, pachové práce, puppy programy, sport a budování spolupráce.
Strach, úzkost, agresivita, reaktivita, resource guarding, trauma a práce se psy, kteří potřebují bezpečnější a citlivější přístup.
Měkké techniky, trigger points, fascie, dogfitness, rekondiční masáže, TTouch, zahřátí a strečink i odborná péče o kůži a srst.
Čím déle žiji se psy, tím víc mě zajímá, co můžu pro jejich zdraví udělat ještě dřív, než vznikne problém. Výživa, kondice, pohyb, péče o trávení, kůži a srst i drobné změny, které nám pes ukazuje každý den.
I proto se dlouhodobě zajímám o různé přístupy k výživě psů, složení krmiv a jejich individuální potřeby. Nehledám jeden univerzální způsob, který musí fungovat pro každého psa. To, co vyhovuje jednomu, nemusí být ideální pro druhého – a potřeby psa se navíc mohou měnit s věkem, zátěží i zdravotním stavem.
Práce se psy mě postupně přivedla i k vlastní Psí škole Estonville. Vedle tréninku vlastních psů se věnuji také lidem, kteří chtějí se svým psem lépe fungovat v běžném životě, při sportu nebo na výstavách.
Na lekcích pro mě není důležité jen to, jestli pes nakonec zvládne přivolání, chůzi u nohy nebo konkrétní cvik. Stejně důležité je, aby jeho člověk pochopil, jak se pes učí, co ho motivuje, proč někdy něco zvládne a jindy ne a co od něj můžeme v daném věku, situaci nebo prostředí reálně očekávat. Když rozumíme tomu, co se na druhém konci vodítka děje, trénink přestává být jen o tom, jestli pes „poslechne“.
Věnuji se štěňatům i dospělým psům, přivolání, poslušnosti, trikům a targetům, hrám na podporu sebevědomí, přípravě na výstavy a manipulaci při běžném ošetření. Zkušenosti ze sportu využívám také při dogdancingu, rally obedience, noseworku a dalších aktivitách. A protože výkon často neovlivňuje jen pes, ale také nervozita a hlava člověka, propojuji práci se psy i s mentálním koučinkem psovodů.
Tohle všechno se přirozeně promítá i do mého chovu. Čím více psů a jejich lidí potkávám, tím víc vidím, jak důležitá je nejen povaha psa, ale také jeho schopnost učit se, zvládat běžný život, komunikovat s člověkem a cítit se v našem světě dobře.
Psí škola EstonvilleNa výstavách, při tréninku, na cestách i doma. A občas také u dalšího vrhu malých osobností, které si jednou odnesou kousek Estonville do své vlastní rodiny.
Štěňátka Estonville