První týdny
První týdny tráví štěňátka doma se mnou a naší smečkou. Postupně poznávají běžné zvuky, lidi, různé povrchy, manipulaci i malá dobrodružství přiměřená jejich věku. Všechno postupně, bez spěchu.
Estonville je chovatelská stanice papillonů založená v roce 2010, se sídlem v Netřebicích u Nymburka ve Středočeském kraji.
Jsou se mnou během chladných večerů, na výletech, kdy slunce pálí do zad, i při letním dovádění u vody. Umějí být veselí, blázniví a plní energie, ale stejně přirozeně vycítí chvíli, kdy stačí jen zůstat nablízku. A možná právě to na nich miluji nejvíc – ať mě život zavede kamkoli, chtějí ho prožívat se mnou.
Papilloni pro mě nikdy nebyli „jen psi“.
Jsou parťáky pro život se vším, co k němu patří. Na výletě spokojeně ťapkají vedle mě a jsou připraveni prozkoumat každou novou cestu. Když v létě skončíme u vody, za chvíli je všude mokrá srst, dovádění a jejich nakažlivá radost, při které se prostě musím usmívat. A když se večer ochladí a den pomalu utichne, schoulí se vedle mě, spokojení, že jsme zase spolu.
Možná právě v tom je jejich kouzlo. Je jim vlastně jedno, jestli spolu vyrazíme za dobrodružstvím, nebo zůstaneme doma. Chtějí být se mnou, sdílet to, co právě přinese den, a díky své zvláštní citlivosti jako by vždy věděli, kdy je čas bláznit a kdy se jen tiše přitulit.
A pak si člověk uvědomí, že všechny ty výlety, letní dny i obyčejné večery si už bez nich dokáže představit jen těžko. Jako by do života zapadl jeden malý kousek, o kterém do té doby ani nevěděl, že mu chybí.
Pokud uvažujete o štěňátku z Estonville, najdete tady několik praktických informací o tom, co můžete očekávat a jak se můžeme poznat.
První týdny tráví štěňátka doma se mnou a naší smečkou. Postupně poznávají běžné zvuky, lidi, různé povrchy, manipulaci i malá dobrodružství přiměřená jejich věku. Všechno postupně, bez spěchu.
Po domluvě se můžete přijet podívat, poznat mě, naši smečku a až to věk štěňátek dovolí, samozřejmě i je. Termín návštěvy vždy domluvíme tak, aby vyhovoval vám, malým štěňátkům i jejich mámě.
Pokud vás Estonville oslovilo, ozvěte se mi způsobem, který je vám příjemný. Můžete mi napsat nebo zavolat a klidně se nejdřív jen zeptat na to, co vás zajímá. Ráda vás poznám a povím vám víc o mém odchovu i o životě s papillonem.
Pokud vás zajímá cena, odběr nebo cokoli dalšího, klidně se zeptejte. Všechny praktické informace vám ráda řeknu osobně, telefonicky nebo ve zprávě.
Eston nebyl jen můj první hovawart. Byl mou spřízněnou duší a parťákem, o kterého jsem se mohla opřít. Na procházkách jsem věděla, že jsem s ním v bezpečí. Doma si lehl k mým nohám, položil na ně svou velkou hlavu a podíval se na mě tím svým pohledem, při kterém nebylo potřeba nic říkat. Prostě tam byl. Se mnou a pro mě.
Když v roce 2010 vznikala moje chovatelská stanice, její jméno proto nemohlo být náhodné. Dostala jméno Estonville – po psovi, který mi ukázal, jak výjimečné pouto může mezi člověkem a psem vzniknout.
V roce 2011 pak do mého života přišel první papillon Nox. Úplně jiný pes v malém těle, ale se stejnou schopností stát se opravdovým parťákem. A právě s papillony se postupně otevřel svět výstav, dogdancingu, rally obedience, noseworku, agility a mnoha dalších společných dobrodružství.
Estonville tak dodnes nese jméno psa, u kterého to všechno začalo – a zároveň připomínku toho, jakého psa chci mít po svém boku.
Celý příběh EstonvilleMám doma mezinárodní šampiony, sportovce, malé dobrodruhy, vymýšleče blbin i profesionální gaučáky. Jeden miluje být všude první, další si vás získá svým klidem a jiný dokáže z úplně obyčejného dne udělat malé představení.
Výstavy, sport a společné úspěchy k našemu životu patří a mám z nich obrovskou radost. Ale to nejcennější se do výsledků nikdy nevejde. Jsou to ty malé každodenní chvíle, jejich důvěra, radost ze společného času a pocit, že ať děláme cokoli, nejlépe je nám prostě spolu.
Výstavy mě zavedly na místa, kam bych se možná nikdy nevydala. Se svými papillony jsem procestovala kus Evropy i světa, zažila atmosféru světových a evropských výstav, Crufts i řady dalších mezinárodních akcí. Domů jsme si přivezli úspěchy, na které jsem dodnes hrdá, ale také něco mnohem cennějšího – společné zážitky, nová místa a vzpomínky na chvíle, které by bez nich nikdy nevznikly.
Dogdancing, rally obedience, nosework, agility nebo obyčejné vymýšlení nových triků – s papillonem je stále co objevovat. Miluji tu jejich jiskru v očích, když pochopí, že se bude něco dělat. Jsou zvídaví, rychle přemýšlejí a do společných aktivit se vrhají s nakažlivým nadšením. A právě to mě na nich baví – nezáleží na tom, jestli zrovna trénujeme, soutěžíme nebo se spolu jen učíme nějakou hloupost. Největší radost mají jednoduše z toho, že ji můžeme sdílet společně.
Když se zavřou dveře za výstavami, tréninky a všemi dobrodružstvími, zůstává to nejdůležitější. Obyčejný společný život. Nadšené vítání u dveří, zvědavé oči sledující každý můj krok, malé tělíčko přitulené vedle mě na gauči i nenápadné „jde se ven?“, sotva vezmu do ruky bundu. Právě tyhle chvíle mám možná nejraději. Protože poháry zůstanou na poličce a výsledky v rodokmenu, ale oni jsou ti, kteří dělají z obyčejného místa můj domov.
Když žijete s papillony tolik let, tém k povídání se nasbírá víc než dost. O jejich povaze, společném životě, sportu, výstavách, ale také o tom, proč si mě právě tohle malé plemeno tak získalo. A některé z těchto rozhovorů si můžete poslechnout nebo přečíst i tady.
Papillon je inteligentní, přátelský, pozorný, ovladatelný a přizpůsobivý. Dokáže držet krok s aktivním člověkem, ale umí si užít i klidnější den. Pod malým tělem však nehledejte plyšovou dekoraci – je to zvídavý pes, který chce být u všeho a velmi dobře se učí.
Více o plemeniSe štěňátky prožívám jejich úplně první týdny. Narodí se mi do dlaně, postupně otevřou oči, postaví se na nejisté tlapky a začnou objevovat svět. A někde mezi tím se z malého chlupatého klubíčka začne klubat osobnost. Jeden je všude první, další všechno chvíli pozoruje a jiný už přesně ví, jak si mě omotat kolem tlapky.
Pak si pro ně přijdou jejich noví lidé. Dům najednou trochu ztichne, ale vím, že to nejkrásnější je teprve čeká.
A právě proto mám tak ráda fotky a zprávy, které přicházejí později. Jednou je to výlet do hor, jindy moře, první společný sport, dovolená nebo jen úplně obyčejný večer na gauči. Občas přijde zpráva o úspěchu a občas o tom, jakou neuvěřitelnou blbost zase vymysleli.
A já na těch fotkách vidím psa, který se mi kdysi vešel do dlaně a dnes je pro někoho ten jeho. Ten, který čeká u dveří, chodí s ním na výlety, spí vedle něj a patří do jeho života.
A tohle je pro mě na odchovech asi nejkrásnější. Vědět, že někde v jiném domově si už bez jednoho malého kousku Estonville nedokážou svůj život představit.